SILUR - ostnokožci
SILURIAN - Echinodermata

Eucalyptocrinites caelatus (Hall, 1843) - velikost kalíšku 14 mm (sag), Waldron Shale Formation - střední silur, Shelby County, Indiana

Třída: Crinoidea Miller, 1821 - lilijice, podtřída: Camerata Wachsmuth & Springer, 1885 †, řád: Monobathrida Moore & Laudon, 1943 †, podřád: Glyptocrinina Moore, 1952 †, nadčeleď: Eucalyptocrinitoidea Roemer, 1855 †, čeleď: Eucalyptocrinitidae Roemer, 1855 †, rod: Eucalyptocrinites Goldfuss, 1831 †, druh: Eucalyptocrinites caelatus (Hall, 1843) †.

Téměř ikonická kamerátní lilijice rodu Eucalyptocrinites Goldfuss, 1831, která se vyskytovala v mořích siluru až po střední devon. Kalichy těchto lilijic jsou masivní a nízké. Mají tvar široké číše, v jejímž středu je vysoká a široká stříška (tegmen). Na bázi je kalich plochý, se čtyřmi bazálními destičkami. Radiální destičky jsou velké. Na interradiálních destičkách jsou další dvě, které v místě dotyku vytvářejí hluboké brázdy, v nichž se mohou ukrývat ramena. Je to kosmopolitní rod s mnoha druhy. V Čechách je jeho výskyt doložen nálezy kompletních kalichů z kopaninského souvrství svrchního siluru (ludlow) z Mořiny (lomy Amerika). Český druh byl pojmenován Eucalyptocrinites veles Prokop, 2008 po slovanském bohu, který se jmenoval Veles, jež byl dárcem blahobytu a ochráncem stád.

Eucalyptocrinites crassus Hall, 1863 - velikost zachovalého otisku 50 mm (sag), Waldron Shale Formation - střední silur, Shelby County, Indiana

Třída: Crinoidea Miller, 1821 - lilijice, podtřída: Camerata Wachsmuth & Springer, 1885 †, řád: Monobathrida Moore & Laudon, 1943 †, podřád: Glyptocrinina Moore, 1952 †, nadčeleď: Eucalyptocrinitoidea Roemer, 1855 †, čeleď: Eucalyptocrinitidae Roemer, 1855 †, rod: Eucalyptocrinites Goldfuss, 1831 †, druh: Eucalyptocrinites crassus Hall, 1863 †.

Nad samotným kalíškem jsou zachovány rozpadlé zbytky "stříšky" stejného jedince. Výška celého zachovalého otisku (i se stříškou) je 50 mm, výška kalíšku je 30 mm.

Nález představuje polovinu kalichu velkého jedince lilijice (výška kalíšku je 3 cm), který je zachován na poměrně tenké desce břidlice. Velmi zajímavou výpovědní hodnotu má ale i druhá, zadní strana břidlice, zvláště přesně v místech, kde by měl kalich pokračovat na druhé straně, je nahromaděno velké množství zbytků a to jak samotné lilijice, tak i např. zbytků trilobitů (rodu Calymene), jako je pygidium, volné líce a velké množství již těžko identifikovatelných kousků. Vypadá to, že po uhynutí lilijice její kalich spadl na mořské dno a vlivem mořských proudů "uschoval" a tím pádem i uchoval zbytky jiných živočichů, jako jsou např. zmíněné svlečky trilobitů. Pohled na zadní i boční stranu desky je publikován na fotografii níže.

Na fotografii níže je tzv. holdfast, tedy jakýsi "kořenový systém" krinoida Eucalyptocrinites sp. - velikost matrice je cca 60x70 mm. Nález pochází z Waldron Shale Formation, Shelby County, Indiana (USA).

Ze stejného místa jako předešlé nálezy, tedy z Waldron Shale Formation (Niagaran), Shelby County v Indianě pochází i tato poměrně velká a pěkně zachovalá koruna lilijice druhu Eucalyptocrinites crassus Hall, 1863 †, kterou se nám podařilo získat do sbírky. Její výška činí 68 mm.

Vědecké synonymum:
Eucalyptocrinus crassus (Hall, 1863)

Scyphocrinites elegans Zenker, 1833 - výška 110 mm, Erfoud Hamerlechded, Maroko

Říše: Animalia Linnaeus, 1758- živočichové, kmen: Echinodermata Klein, 1734 - ostnokožci, podkmen: Crinozoa Matsumoto, 1929, třída: Crinoidea Miller, 1821 - lilijice, podtřída: Camerata Wachsmuth & Springer, 1885 †, řád: Monobathrida Moore & Laudon, 1943 †, podřád: Glyptocrinina Moore, 1952 †, nadčeleď: Melocrinitacea †, čeleď: Scyphocrinitidae Jaekel, 1918 †, rod: Scyphocrinites Zenkler, 1833 †, druh Scyphocrinites elegans Zenkler, 1833 †.

Jedná se o planktonickou formu lilijice, která se pohybovala ve vodě pomocí plováku (lobolitu). Tento druh lilijic, který se nachází v Maroku, odpovídá našemu českému druhu Scyphocrinites elegans, který se nachází v silurských vápencích v okolí Prahy a Karlštejna (Budňanská skála), lochkovském souvrství (radotínské vápence) a požárském souvrství. V poslední době je možné se setkat i s názvem rodu Marhoucrinus, který pro tyto lilijice zavedli, z nám záhadného důvodu francoužští paleontologové. Z Barrandienu je znám např. ještě druh Scyphocrinites subornatus (Waagen & Jahn, 1899) †, který se nalézá také v lochkovském souvrství (radotínské vápence) a požárském souvrství.

Všech pět fotografií výše jsou detaily velké scyphocrinitové desky - 850 x 600 mm z naleziště Erfoud Hamerlechded z Maroka. Pohled na celou desku viz náhledové foto níže. Deska je na několika místech lepená, což je běžné prakticky u všech takto velkých vzorků. V terénu totiž často nejde z velkých bloků vápence zkamenělinu získat jinak než po částech a pak desku znovu slepit dohromady. Na desce je přibližně 17 jedinců krinoidů tohoto rodu, stejného druhu.

Vědecká synonyma:

Encrinites tectus Waagen et Jahn, 1899
Scyphocrinites excavatus Waagen & Jahn, 1899
Scyphocrinites excavatus var. schlotheimi Waagen & Jahn, 1899
Scyphocrinites excavatus var. schröteri Waagen & Jahn, 1899
Scyphocrinites excavatus var. zenonis Waagen & Jahn, 1899
Scyphocrinus decoratus Waagen & Jahn, 1899
?Laubeocrinus barrandei Waagen & Jahn, 1899

Podřízené taxony:

podtřída Articulata (Simms, 1988)
podtřída Camerata Wachsmuth and Springer 1885 †
podtřída Cladida Moore & Laudon, 1943 †
řád Disparida Moore & Laudon, 1943 †
řád Encrinida †
řád Millericrinida Sieverts-Doreck, 1952 †
čeleď Antedonidae Norman, 1865